A co to má být, ten berfůt? To je něco s medvědem, že?

Vždy záleží na úhlu pohledu a citu pro jazyk. BEARFOOT [beəfʊt] nebo též „medvědí noha“ byla v módě už před 5000 lety v Rakousku. Alespoň to dokládá nález mumie Ötziho, který si na svou poslední výpravu do hor obul boty s podrážkou z medvědí kůže. Není bez zajímavosti, že medvědí kůže se pro své vlastnosti pro tak namáhanou část boty vůbec nehodí. Jediným dostupným vysvětlením použití medvědiny tak zůstává víra tehdejších lidí v ochranu a moc přemoženého zvířete. Ötzi měl zkrátka pod čepicí (taky z medvědí kůže!) a nic nenechal náhodě, protože chtěl mít nohy v pohodě.

Za ty roky se móda v obouvání trochu posunula. Vyrovnali jsme stezky, zasypali díry, srovnali kopce, křivé bylo urovnáno, hrbolaté uhlazeno. Pak jsme to vybetonovali a vydláždili a nohy jsme svázali do pevných bot s tvrdou podrážkou, aby se nám po tom všem dobře chodilo. Ale kdo má pod čepicí, ten stejně stále hledá způsoby, jak mít nohy v pohodě.

A kdo hledá způsoby, jak mít nohy v pohodě, ten dříve nebo později jistě narazí na pojem BAREFOOT [beəfʊt]  nebo též „bosá noha“. Kdo by neměl rád pohodlí, svobodu a volnost? Nohy svázané v botách o tohle všechno přijdou. Mnohdy si situace žádá obuv, která není úplně pohodlná a univerzální. Lyžovat v papučích by asi nešlo, a když budu chtít na poradě přátelským nakopnutím upozornit kolegu, spolehnu se raději na účinek špičaté boty, případně dlouhého a ostrého podpatku. Ale jistě znáte ten pocit: „už se těším, až ty boty konečně sundám“. V kanclu, na horách, ve fabrice, v letadle, v divadle, při sportu a tak dále.

Dlouhodobým používáním těsné obuvi dochází k deformaci chodidla – o tom je na internetech spousta obrázků a pojednání. Noha, která má oporu v pevné obuvi, ztrácí schopnost kompenzovat nerovnosti terénu a potřebné svaly se pak do pohybu zapojují jen omezeně nebo vůbec.
Bosá chůze je opačný extrém. Chodidlo vnímá a čte terén, do pohybu se zapojují jiné skupiny svalů, se způsobem našlapování se mění i držení těla. Prsty mají prostor, pomáhají s rovnováhou.
Oborná literatura i nedávná historie přináší nejeden důkaz o prospěšnosti bosé chůze – Kopčem, Veverčák, Kája Mařík a další obuv prakticky neznali a na kvalitě jejich života se to nijak nepodepsalo. Abebe Bikila odběhl svůj první vítězný olympijský maraton zcela bos (a ještě nandal Emilovu rekordu skoro 8 minut).

Barefoot ale neznamená bosou chůzi v extrémním smyslu slova. Barefoot obuv je taková obuv, která chodidlo nijak nesvazuje, nezvedá patu a klenbu, netvaruje prsty do špiček, čtverců ani kosočtverců, naopak prstům ponechává dostatečný prostor a používá jen tenkou měkkou podrážku.
Cílem barefoot obuvníků je nabídnout takovou botu, která bude maximálně simulovat bosou chůzi, ale zároveň ochrání nohu před zraněním.

Ponožkoboty CRUS jdou ještě o něco dál. Chodidlo od terénu dělí jen necelý milimetr měkké latexové vrstvy, zbytek nohy chrání textilní vysokopevnostní elastický prodyšný úplet. Až vás zase přepadne touha sundat si těsné boty, vytáhněte z batohu CRUSky. Až se budete chtít proběhnout po louce nebo zahradě naboso (ale ne zas tak úplně naboso, aby vás něco nepíchlo), natáhněte CRUSky. Až si budete chtít vzpomenout na zapomenuté svaly, zkuste to v CRUSkách.

Medvědí sílu vám zprostředkovat nedokážeme. Ale pokud vám stačí, že se k přírodě přiblížíte o další (a trochu jiný) krok, jsou pro vás ponožkoboty CRUS správná volba.

To je sice všechno pěkné, ale děti potřebují pevnou botu, ať jim nenaroste křivá noha nebo tak něco!

Člověk nemusí mít pod čepicí zas tak příliš, aby chtěl pro děti jen to nejlepší.
Ten, kdo ale pod čepicí má, používá hlavu, vybírá, zkouší, čte, ptá se a přemýšlí.
Ten, kdo má pod čepicí a je on-line, najde si mraky informací.

Názory na barefoot chůzi u dětí se nepřekvapivě liší. Záleží, jestli pojednání předkládá prodejce tradiční nebo barefoot obuvi.

Dětský pohybový aparát prochází v raném věku nejpřekotnějším vývojem. Každá chyba se může později neblaze projevit na zdraví. Na kopanou, výstup na Milešovku či na branné cvičení by bosé děti poslal leda blázen. Ale je nutné mít pevnou, úzkou botku na každém kroku? Běhání po zahradě, louce, po lese, pláži, dětském hřišti mnohdy žádnou speciální obuv nepotřebuje. Jde to i naboso nebo v barefootech. 

A co ta chybějící opora, kterou tradiční pevná bota poskytuje? Neublíží si dítě, když bude běhat bosé? Bude se noha vyvíjet správně? Nedáme mu raději pevnou botu? 
A není přece jen lepší, ať zůstane bosé a vyvíjejí se mu svaly, šlachy a kosti tak, aby jejich funkci nemusela suplovat bota? Není pevná bota mnohdy jen nepotřebná berlička, která vývoj brzdí či znemožňuje? 
A jak by se asi vyvíjela noha, kdyby byla stále jako ve vatičce, v pevné botce, nebo kdybychom dítě raději jen přenášeli, ať si nohy nenamáhá? Hm?

Víte co? Vyzkoušejte to, zeptejte se dětí. Nechte je proběhnout se po zahradě, po louce, po hřišti nebo po lese naboso nebo pro začátek v CRUSkách (aby nedostaly žihadlo!). Uvidíte sami, po kterých botách sáhnou, až se příště budete chystat ven.